Historie spolku

Zveřejněno: pondělí 24. duben 2017 19:56 Napsal Miroslav Dajč

Vinaři a zahrádkáři

Z hlediska vinařství spadají Sudoměřice do Slovácké (bývalé Bzenecko-strážnické) podoblasti. Strážnická vinařská oblast je rozlohou nejmenší moravská vinařská oblast. Vinice jsou vysázeny ve vyšších svahovitých polohách v teplosuché oblasti. Vedle Sudoměřic jsou vinařskými obcemi Blatnice pod sv. Antonínkem, Strážnice, Petrov a další. Z bílých odrůd se tu pěstuje Rulandské bílé, Rulandské šedé, Müller-Thurgau, Ryzlink rýnský, Sylvánské zelené, Chardonnay, Sauvignon, Pálava, Muškát moravský, Veltlín zelený a z modrých odrůd Zweigeltrebe, Frankovka, Modrý Portugal a nově Merlot.

Viniční hory Strážnické oblasti se od ostatních moravských viničních hor odlišují tím, že leží na svazích Bílých Karpat a velký počet vinic je vysázen na těžkých půdách, vzniklých na autonomních jílech. Jsou to půdy vododržné a réva z nich čerpá výživu i v suchých létech. To dodává vínům, přestože pocházejí ze severněji položených viničních hor, vyšší extraktivnost a chuťovou plnost, než by se podle polohy očekávalo. Je to v první řadě oblast bílých vín, i když se tu v menší míře pěstují odrůdy modré. Starobylé město Strážnice bylo vždy největším vinařským městem v severnější části jihovýchodní Moravy.

 

Vinobraní za starých časů

 

Počátky vinohradnictví v Sudoměřicích, potažmo na celém strážnickém panství, nejsou známy. Prvním dokladem je privilegium z roku 1417, kterým Petr z Kravař uděluje svým obcím tzv. horenské právo. To znamená, že pěstování révy u nás muselo mít za sebou už několik desetiletí. Na Moravě máme první zmínky z 12. století z majetku třebíčského kláštera. Ve 14. století bylo vinařství na Moravě rozšířené – markrabě Jan Jindřich vydal viniční řád platný pro celou zemi. Nebude tedy daleko od pravdy, že réva se u nás pěstovala hned od založení obce ve 13. století. Pěstování hroznů se k nám pravděpodobně dostalo ze sousedních Rakous, čemu nasvědčují nejen jednotlivé názvy z oboru vinařství i druhů hroznů, ale i vinařské právo, jež se řídilo horenským právem rakouského městečka Falkenstein.

Révou byly na Sudoměřicku osázeny jižní svahy v tratích Ronové (později Hronové) a Staré hory, sklánějící se místy příkře k Sudoměřickému potoku. Poloha je dobře chráněná. Stará hora je prostoupená křídovými vrstvami, půda je vápenatá a kamenitá a pro jiné kultury se příliš nehodí. 

O tom, jak fungovalo vinařství na strážnickém panství, poskytuje informace obsáhlé privilegium z roku 1610 od Jana Jetřicha, který obnovil poddaným horenské právo po ničivém vpádu Bočkajovců. Hlavní úřední osobou byl tzv. horný, který pocházel ze Strážnice, úřadoval v úterý a na prvním místě měl soudní pravomoc při sporech mezi vinohradníky. Horný byl osvobozen od daní a jeho povinností bylo obcházet vinohrady a dohlížet, zda nejsou náhodou zpustlé a neobdělané. Pokud zjistil, že někdo z vinohradníků (v dobové terminologii horníků) vinohrady neokopává, mohl se mu odebrat a přidělit jinému.

Horný měl také vést záznamy o nákupech a prodejích jednotlivých vinohradů, tzv. horenská rejstra. O majetkových změnách museli informovat horného vlastníci do dvou týdnů, jinak jim hrozila pokuta. Na svátek svatého Matěje se konávalo shromáždění vinohradníků z celého panství před strážnickou radnicí; předsedal mu strážnický pán. Dojednávaly se zde platy pro dělníky na následující rok. Na to měl dohlížet horný, aby nikdo dělníky neokrádal. Trestán byl ale i dělník, který slíbil, že půjde pracovat a nakonec nešel. Za to byl den kládou.

Na svátek sv. Vavřince se na strážnické radnici představovali hotaři, které potom horný rozeslal do jednotlivých hor. Hotař nesměl hrozny trhat ani zobat, chodit mohl jen okolo vinohradů po tzv. frýdech. Mezi jednotlivé vinohrady, které byly odděleny járkem zvaným rúna, nesměli, jedině kdyby tam byl zloděj. Hotař měl obcházet okolo vinohradů s klektačkami, křičet a volat. Kdyby si např. utrhl dvakrát za den ze stejného stromu ovoce, bylo by to klasifikováno jako krádež a hrozila mu šibenice. Za úmyslné poškození vinohradu hrozilo vyloupnutí oka nebo useknutí ruky. Horenské právo dále řešilo případy poškození vinohradů dobytkem a jinými zvířaty, zakazoval se také pobyt ve vinohradech pro ty, kteří tam nic nevlastnili. Každý mohl chodit jenom po vlastním vinohradě, do cizího nesměl.

Roku 1775 měly Sudoměřice 30 vinohradů v Ronovém, 225 na Staré hoře, z achtelu každého vinohradu dávalo se vrchnosti mimo desátek ještě sedm mázů gruntovní činže. Vrchnost strážnická měla veliké vinohrady v Ronových. Tam stával i domek vincúra. Vincúr býval obyčejně z Petrova a zdržoval se ve vinohradech celoročně. Posledním vincúrem byl Martin Šara, č. 143.

K robotním povinnostem Sudoměřičanů patřilo také vozit víno z panských vinohradů do hraběcího sklepa ve Strážnici. Dovozného dostávali za každých deset věder sedm krejcarů.

Úpadek vinařství nastal v 19. století; způsoben byl jednak škůdci, dříve takřka neznámými, kteří zapříčinili zvýšenou práci i náklady, jednak silnou konkurencí laciných cizích vín. Velkostatek vykučoval vinohrady v letech 1908–1909 a proměnil je v pole, která byla v pozemkové reformě roku 1923 rozdělena mezi drobné přídělce. Ve druhé polovině 19. století ale ztratily ekonomický význam, protože výnosnější bylo pěstování cukrovky. Velkou ranou potom byl na konci století révokaz. Úbytek byl značný, rozloha vinohradů klesla téměř o polovinu, když v roce 1910 máme na strážnickém panství doloženo 236 ha. Nejvíc bylo ve Strážnici 204 ha a v Sudoměřicích 18 ha. Sousední Petrov měl např. jenom 5,7 ha.  

V roce 1910 bylo velmi špatné vinobraní, došlo k úplné zkáze vinohradů. V tomto roce byly vinohrady zničeny peronosporou, hroznovou plísní, způsobenou dešti a následnými parny. Na žádost nadučitele Tomáše Opluštila vyslal vinařský komisariát v Hodoníně dne 2. 2. 1912 do Sudoměřic vinařského odborníka, který zde měl přednášku. V letech 1911–1912 bylo velmi mokro, často pršelo, a proto byla špatná úroda všeho. Osvědčilo se staré přísloví: Réva a koza vody nemilují.

 Při sčítání zemědělských závodů v roce 1930 bylo v Sudoměřicích přiznáno 6 ha 86 arů vinohradů skutečně obdělaných, z toho něco přes hektar na Vápenkách, stejně v Ronových a ostatní ve Starých horách, ač ještě v roce 1900 vykazovaly Sudoměřice 19 ha vinohradů. Vinných sklepů  (búd) v Sudoměřicích nebylo, rolníci měli víno doma ve sklepě.

V padesátých letech se obecní kroniky o vinařství příliš nezmiňují, vždy jen v souvislosti s povinnými dávkami, které museli vinohradníci dávat družstvu, nebo v souvislosti s počasím, když např. v roce 1953 vinohrady úplně pomrzly následkem květnových mrazů. Sudoměřické družstvo vinohrady nemělo.

Dne 27. září 1959 se konalo Slovácké vinobraní s horenským právem ze 17. století. Konalo se symbolické zaražení hory v symbolicky vyzdobeném sále, kde dva vojáci hlídali „vinohrad“ z navěšených hroznů.

 

Počátky místní organizace ČZS

Počátky místní organizace Českého ovocnářského a zahrádkářského svazu v Sudoměřicích se datují do roku 1957. Poprvé se o nich obecní kronika zmiňuje v roce 1961, kdy odpracovali 130 brigádnických hodin na stavbě nové požární zbrojnice. V roce 1965 je zmiňován jako představitel zahrádkářů Martin Javornický.

Dne 25. září 1966 připravil Svaz zahrádkářů a ovocnářů v kinosále výstavu ovoce a zeleniny, kterou navštívilo přes 300 zájemců. Všechny vystavené odrůdy ovoce byly po skončení výstavy darovány mateřské škole. O jejich činnosti se zmiňuje kronika i v roce 1967, když v soutěži MNV vyčistili a odstranili staré a nevzhledné keře ve Frýdech, zajistili členům 83 q umělých hnojiv, 62 q sadbových brambor a 655 sazenic révy vinné. V době vegetačního klidu provedli postřik přes 2500 ovocných stromů, uspořádali vinobraní, zajistili odbornou přednášku, výstavu ovoce a zeleniny, odpracovali na pomoc JZD 238 hodin a upravili okolí hřbitova.

V následujících letech se stala organizace zahrádkářů pořadatelem několika každoročních pravidelných akcí, jako zahrádkářského plesu, koštu vína, výstavy ovoce. Pořádali také přednášky, brigády a zájezdy, jako např. v roce 1969 do Lednice na výstavu Horticentrum nebo v roce 1975 do Vysokých Tater. 

V čele zahrádkářů stál po celá sedmdesátá léta Martin Javornický, který dokonce založil při místní základní škole zahrádkářský kroužek. Organizace měla družbu se zahrádkáři z Petrova, Skalice i Strážnice. Výbor zahrádkářů organizoval pro členy přednášky o pěstování a ošetřování ovocných stromů, pro vinaře besedy „O víně při víně“ o vadách a chorobách vín. 

V roce 1976 se sešlo na místní výstavě vín 543 vzorků z 23 obcí. Koncem sedmdesátých let měla organizace okolo 120 členů. Byly zorganizovány zájezdy např. do východních Čech v roce 1977 nebo na výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích o dva roky později. 

V roce 1979 se začalo s výstavbou sklepů v korytě starého potoka. Podnět dali sami vinaři. Bylo rozhodnuto, že sklepy budou jednotné, vždy po dvojicích – plánované náklady na stavbu svépomocí byly vyčísleny na 20 000 korun. Plocha sklepa byla 68 metrů čtverečních pro lisovnu a místnost pro posezení. Klenutý sklep byl pod úrovní terénu. Stavební povolení bylo vydáno 13 vinařům, z nichž někteří již stavbu zahájili. Došlo také k zasypání jednoho sklepa, kdy se zemina nahrnula na ještě nevyzrálou klenbu. 

 

Výstava ovoce v sedmdesátých letech, uprostřed předseda zahrádkářů Martin Javornický

 

 Košt vína v roce 1980

  

MNV se snažil vyjít vstříc drobným pěstitelům, a proto vedl jednání s JZD SNP Strážnice. Výsledkem bylo vyhlášení vinohradnických oblastí v tratích Hronové a Staré hory v roce 1980. Byla zrušena polní cesta od sv. Petra a Pavla ke kapličce sv. Urbana a dále směrem do Starých hor. Nová cesta vedla od kapličky sv. Urbana středem soukromě obdělávaných pozemků. Vrchní část této cesty připadla JZD, spodní část směrem k potoku byla vyčleněna jako vinohradnická oblast. 

V roce 1981 měla organizace 110 členů, v čele stál 19členný výbor, v jehož čele stál F. Duda a po něm F. Hartmann. Kromě výstavy vín v Sudoměřicích posílali vzorky také na okolní výstavy. Pořádali nadále každý rok ples a také zájezdy pro své členy. V roce 1981 uspořádali dva filmové večery z oboru vinohradnictví a ovocnářství. V letech 1982–1987 proběhla výstavba víceúčelové zahrádkářské budovy ve Starém potoku, která se od té doby stala místem konání různých kulturních akcí, pořádaných zahrádkáři i soukromými osobami.

 

Výstavba sklepů na přelomu 70. a 80. let

 

 Stavba víceúčelové zahrádkářské budovy v letech 1982–1987

 

V roce 1989 byl předsedou organizace Martin Mikl. Pokračovala spolupráce s družebními organizacemi v okolí. Zahrádkáři měli vlastní sklad hnojiv, postřiků a sadbového materiálu v bývalé býkárně. Velké množství brigádnických hodin odpracovali na dobudování víceúčelové budovy v areálu ve Starém potoku. V roce 1990 se konala jubilejní výstava vína při příležitosti 30. výročí vzniku zahrádkářské organizace u nás. Sešlo se 658 vzorků z 28 obcí. Zahrádkáři zajišťovali také výkup hroznů po vinobraní ve stodole Jiřího Janečka v Mlýnské ulici.

Tradice každoroční výstavy vín – koštu – pokračuje dodnes. Významný byl košt v roce 2007, kdy si MO ČSZ připomněla 50. výročí založení. Na tuto družební výstavu vín dodali vzorky také vinaři z Petrova, Skalice a Strážnice. Ze 680 vzorků byl vybrán absolutní vítěz Miroslav Sýkora v bílých odrůdách a František Buček v odrůdách červených.

Dne 15. listopadu 2008 se poprvé uskutečnila svatomartinská ochutnávka mladých vín v prostorách nového obecního sklepa v zahrádkářském areálu ve Starém potoku. Akce se zúčastnili nejen členové místní organizace, ale i vinaři z družebních organizací. Kromě vína se podávala martinská husa a patenty. Od té doby se tato slavnost opakuje každoročně, kdy je zahájena požehnáním vzorků mladých vín.

 

Vinařství v Sudoměřicích

S rozvojem soukromého podnikání vznikla v Sudoměřicích postupně tři vinařství, která místní vína prezentují v celé republice.

Jedním z nich je Vinařství Bučkovi, založené v roce 1998. Zaměřuje se na výrobu špičkových jakostních a přívlastkových vín. Všechna jejich vína se vyrábí nejmodernější technologií. Řízené kvašení, vinifikátory a pneumatický lis jsou samozřejmostí. Obhospodařují 6 ha vinohradů. Roční produkce činí zhruba 30 000 lahví.

 

 Vinařství manželů Bučkových

 

 František Buček ve svém sklepě

 

Dalším je vinařství Pavla Brázdová. Historie výroby vína v této rodině sahá až do období první republiky, kdy pradědeček majitelky vinařství opatroval svých 400 hlav Sylvánského zeleného, Ryzlinku vlašského, Neuburgu a Frankovky vyvázaných na kolík a ošetřovaných jen solbarem. Od té doby již uplynulo v Moravě hodně vody, avšak láska k vínu přetrvala dál, a tak se pro potomky stalo poselstvím na tuto tradici navázat. Vysadili nové vinohrady na 3,5 ha s 15 000 sazenicemi. Roční produkce je 16 000 lahví.

 

 Sklepy manželů Brázdových

 

Třetím je rodinné vinařství Tomanovi, které bylo založeno v roce 2002. Obdělávají dva hektary vlastních vinic ve Slovácké podoblasti. Část vinic se nachází v CHKO Bílé Karpaty v katastru Sudoměřic, další v katastru vinařské obce Ratíškovice. Vyrábí především vína přívlastková v kategorii pozdní sběr, výběr z hroznů, výběr z bobulí a vína ledová. Roční produkce je cca 10 000 lahví.

 

 Sklep vinařství Tomanových

 

Sudoměřické sklepy

 

 První sklepy ve Starém potoku

   

 Sklepy ve Starém potoku v osmdesátých letech

   

 Sudoměřické sklepy v současnosti